Hudební obor

Jiří by svůj vysněný pracovní týden trávil následovně: v pondělí by dirigoval orchestr, v úterý by hýřil konstruktivními nápady jako architekt, ve středu by se nechal líbat múzou jako skladatel filmové hudby, ve čtvrtek by se stal váženým profesorem filosofie a teologie a v pátek by prý odpočíval sportem jako profesionální florbalista. Být vládcem světa, zakázal by všechny zbraně a nutil lidi spolu mluvit, místo aby se vraždili. Ví, že je to jen krásná utopie, ale co kdyby. Protože má Jiří radši otevřené prostory, k uvíznutí by si vybral opuštěný ostrov. Tam by měl rád i svoji ženu. Bez ní je z něho jen o hodně slabší polovina. Aby se zabavili, předčítal by jí z Bible, v té je otázek i odpovědí na několik životů. Kdyby si měl s sebou na ostrov vybrat do empétrojky jen jeden jediný song, bylo by to souborné vydání díla Johanna Sebastiana Bacha v jednom tracku. Ani pro cestu v čase si neumí zvolit jen jednu dobu. Aby to mělo cenu, musel by se tam domluvit, což trochu vylučuje spoustu zajímavých období. Jiřího znalost hebrejštiny, aramejštiny, staré latiny a řečtiny je poněkud nedostatečná, podobně tomu bude i u Bachovy barokní němčiny. Takže nakonec by asi zvolil období první republiky. A kouzelný předmět? Co takhle studnice všeho vědění? Ta by vlastně nakonec ulehčila i ty cesty v čase. To se nám to všechno krásně propojilo.